Drahá rodinko, pokud mě paměť nemate, poznali jsme se v místě vašeho bydliště – na Vochovských dožínkách v září 2024, kde se vaše Gábi poprvé svezla na naší Peší. Pak jste za námi dorazili na akci další a nakonec i na první společnou vyjížďku k nám na farmu. První otázka nutně musí být – proč zrovna my, když nás máte přes celou Plzeň a ještě kus cesty za ní?
Milá Domčo, někdy je těžké slovy popsat pocity, ale když jsme vás ve Vochově na dožínkách poprvé uviděli, bylo to takové pohádkové. Prošli jsme si celé dožínky, které byly super, a nakonec jsme uviděli tu nejlepší a nejvíc úžasnou tečku na závěr. Gábince se rozzářily oči a zajásala: ,,Jů, konečně něco pro mě! Můžu se prosím svézt?“ Peší byla tak milá a ochotná vozit děti a ty jsi s námi všemi hezky povídala. Líbilo se nám, jak jsi dětem říkala, aby Peší poděkovaly za svezení a pohladily ji. Oslovil nás přístup vás všech ze Světa(k)raje. Když jsme kdysi zavítali na akce s jinými ,,koňáky“, bylo to takové neosobní… šup na koně a rychle další… U vás to bylo opravdu jako v pohádce, všem třem nám s vámi bylo tak hezky, měli jsme pocit pohody, klidu, harmonie a souznění. Věděli jsme hned, že vás prostě musíme znovu potkat, ať je to vzdálenost třeba až na Světa(k)raj. Hned doma jsme si vás našli na internetu, podle kartičky, kterou jsi nám věnovala. Gábinka vyhledala další akce s vámi a plán byl jasný. Zanedlouho jsme přijeli na další akci do Přeštic na Loděnici. Tentokrát jsem se svezla na Peší i já. Byl to tak krásný, jedinečný pocit, který jsem toužila zažít znovu. Pája, jakožto statný chlap po mém nadšení chtěl ten pocit zažít také. Rovnou jsme se tě zeptali, jestli je to možné a máte k dispozici i koně, které unesou větší zátěž. A odpověď byla ano 😊 Chvilku jsme si ještě povídali a rovnou jsme se domluvili na společné vyjížďce. Vzdálenější cesta pro nás v tomto případě není překážka, když Světa(k)raj miluješ, není co řešit.
Vaším úplně prvním zážitkem u nás byla vyjížďka na třech našich koních, tj. jste jeli všichni – mamka, taťka i dcerka, která jediná byla ježdění trošku znalá 🙂 Jak na tento den vzpomínáte?
No, to byl opravdu zážitek se vším všudy 😊 Já, která jsem na velkém koni seděla až na akci v Loděnici a to jsi mě na Peší vedla, mám jet sama, bez vodítka na koni? V den vyjížďky jsem poprvé čistila koně. Ani v nejdivočejším snu by mě nenapadlo, že budu někdy čistit i kopyta…tehdy jsem zjistila, že kůň má páteř skoro do půlky ocasu a spoustu dalších pro mě neznámých a zajímavých věcí…no a když jsme měli sami vyjet, říkala jsem si „Jako cože?! Já pytel brambor mám jet bez vodítka? Mě nikdo nebude držet? To nemůžu zvládnout.“ Podobné pocity měl i Pája. Oba jsme nemohli uvěřit tomu, že jedeme, a dokonce společně, poprvé bez jištění na velkých koních. Ukázala jsi nám, že to jde, když člověk opravdu chce.
Vzpomínky na ten den máme všichni tři krásné a vtipné. Vzpomínáme, jak jsme na konci při sesedání oba s Pájou žuchli na zadek a ty jsi řekla: ,,No, je vidět, že jste manželé.“ 🙂
Bylo úžasné pozorovat Gábi, jak s nadšením jede na koni nádhernou přírodou. Umí klusat, tyjo, ona umí i cválat, honilo se mi hlavou. My s Pájou jeli v kroku a Gábi si dělala v lese slalom mezi stromy. Bylo to prostě boží!
Od října jste pak naskočili do pravidelné docházky k našim koním a koně se staly neodmyslitelnou součástí vašeho života, alespoň já to tak jako nezávislý pozorovatel u vás vnímám. Jaké byly vaše začátky, co jste o koních (ne)věděli a jaký pokrok jste v porovnání s dnešními dny udělali?
Ano, je to tak. Koně se stali naší součástí a ani jeden z nás si to nedovede představit jinak. Gábinka, jak bylo zmíněno, už byla koňmi lehce políbena, od jejích šesti let chodí na jezdecký kroužek do Vochova a vždy nám s nadšením o koních vyprávěla. My jen poslouchali a představovali jsme si, jaké to asi je, pobývat mezi koňmi, starat se o ně a učit se něco nového… Až teď ve Světa(k)raji můžeme společně sdílet pocity s Gábinkou a vše si osahat. Gábi nám často říká a ukazuje, co a jak máme dělat. Dost si to užívá, že může o něčem poučovat rodiče 😊Teď už přece jen něco o koních víme, a tak se od Gábi jen tak zahanbit nenecháme. Říká se, ve dvou se to lépe táhne, ale ve třech je to úplně super – a když se k nám třem přidala ještě cobice Kačenka, tak to jsme byla pěkná partička. Gábi a Kačka puberťačky. Já a Pája? Pat a Mat. Takže začátky velmi vtipné. Naštěstí ty, Domčo, jsi nám ukázala ten správný směr, kudy se jde k cíli, i když cesta před námi je stále dlouhá, a to je dobře. Pořád bude, co se učit. Když jsme se posunuli kousek dál, vzali jsme do party k nám třem dvounožcům klusačku Pešinku. Lonžování šlo jako po másle, Gábi trénovala hodně v kruhovce krok a klus a já zatím jen krok. Aktuálně tedy docházíme za Chilli, se kterou si rozumíme nejlépe. Gábi s ní už vyjela i ven. Každý den docházky je trochu jiný, a to nás hodně baví. Je úžasné, jak koně naši rodinu ještě více semkli a stali se prioritou našich společných zájmů. Ani jeden z nás není příliš upovídaný. Máme rádi klidné prostředí a méně lidí okolo sebe. Tady si přijdeme na své, chodí sem lidé se stejnými zájmy a láskou ke koním, cítíme se tady uvolněně a v bezpečí.
Pravidelně za našimi koňmi chodíte už téměř 3/4 roku. Jak vám tento koncept vyhovuje? Prožili jste během této doby nějaké nepříjemné chvíle? A co vás naopak zahřálo nebo stále hřeje na srdci?
Jsme naprosto spokojeni. Líbí se nám přístup vás všech ve Světa(k)raji, jak k lidem, tak ke koním. Cítíme se u vás příjemně, jsme rádi za možnost se po docházce pomazlit i s ostatními koňmi, pobýt mezi nimi, pozorovat je a projít se v přírodě. Je tady vše, co potřebujeme. Vyhovuje nám i váš obchod Jezdecký Ráj s potřebami pro jezdce i koně. Prostě vše je tady při ruce.
Pár nepříjemných věcí se nám stalo, ale jsou to začátečnické chyby, které k tomu patří. Pája nasedl na Kačku právě ve chvíli, když odcházela od schůdků. Kačí udělala tři rychlejší kroky a Pája spadl. Ten den na ní ještě nasedl, aby opravil chybu, ale od té doby už raději tuží vztah ze země.
Nepříjemnou chvilku jsme zažili, když Gábi v zimě cválala z kopce směrem k výběhům a Peší jí nešla zastavit, zabrzdila na bahně těsně před sedlovnou, tak jsme byli rádi, že to obě zvládly ustát.
Je to poučení a dáváme si větší pozor.
Aktuálně nás hřeje na srdci pohled na tři roztomilá hříbátka a jejich starostlivé, hrdé maminky. Rádi se na ně chodíme dívat i mimo docházku. Zaparkujeme auto a jdeme se jen tak projít okolo.
Naposledy nás potěšilo, jak si s námi povídal Sam, když jsme se přijeli podívat na novorozeného Jumpera. Je krásné pozorovat, s jakým zájmem a láskou se vaše děti starají o koně.
Gábi jezdí na koních také u vás ve Vochově, zároveň občas využije individuální trénink u nás, kde se věnujeme především jejímu vlastnímu ježdění – sedu, rovnováze, vedení koně a posilování sebevědomí. Jak byste Gábinky tréninky zhodnotili vy?
Ano, Gábi chodí na jezdecký kroužek do Vochova, kde děti pečují o koně, kydají boxy, chodí s koňmi na procházku a vozí se na nich. Gábi se chce posouvat dál a zlepšovat se v ježdění, proto sama projevila zájem o trénink ve Světa(k)raji. Sama si vždy našetří penízky a řekne nám : „Tak a můžete napsat Domče, chtěla bych jít prosím na trénink.“ Tréninky vyhovují Gábince i nám, vždy je to intenzivní a přínosné pro malou jezdkyni i pro nás pozorovatele. Vlastně se učíme společně a obdivujeme, jak hezky pracuješ s Gábi na jejím zlepšování a posilování sebevědomí. Obdiv patří i Gábince, každý trénink je znát a ona si dává nové cíle. Svěřila se nám s touhou vyzkoušet si skok přes překážku. Měla chvilkové období strachu, které se jí díky tréninkům a docházce ke koním podařilo překonat, a chce zkoušet další, nové věci.
Kam máte s koňmi namířeno dál? Jaké jsou vaše plány na další týdny či měsíce? Svěříte se nám?
Gábi je odhodlaná zkoušet nové věci a zdokonalovat se v tom, co už umí. Já se potřebuji naučit větší důraznost a lepší komunikaci s koněm, abych se mohla také posouvat dál. Zkoušela jsem i na Chilli po chvilkách v kruhovce klusat a překonávám strach, to se mi postupně daří. Jednoho dne bych chtěla samostatně vyjet ven na vyjížďku a klusat beze strachu. Pája už dobře zvládá důraznost a komunikaci, ale zatím se odhodlává nasednout zpět na koně. V nejbližší době by to chtěl zvládnout.
Jak byste Světa(k)raj popsali někomu, kdo u nás nikdy nebyl? Pro koho je naše místo splněným snem a kdo by se od nás naopak měl držet dál?
Lidé se nás často ptají, kam vlastně jezdíme na koně a co je na tom místě tak zvláštního. Všichni tři se shodneme na tom, že Světa(k)raj je úplně jiný svět. Krásná, čistá příroda, louky, lesy, zvířata a středobod všeho nádherní koně, kteří zde žijí šťastný a láskyplný život. Starají se o ně lidé s čistým srdcem a oni těm lidem na oplátku naslouchají a milují je tak, jak nejvíc umí. Tohle nejde popsat, to se musí zažít. Světa(k)raj je splněným snem pro všechny, kteří rádi tráví čas v přírodě za každého počasí, nebojí se překážek a jdou si za svým cílem.
Držet dál by se měli lidé, kteří jsou neupřímní a sebestřední. Ti, co se neumí chovat hezky ke zvířatům ani k lidem. Tohle krásné místo si zaslouží klid, lásku a vzájemné porozumění. Držet dál by se měl každý narušitel.